Trápí vás strach a obavy?

6.5.2019

Jako každá emoce, tak i strach má v našich životech své opodstatněné a smysluplné místo. Problémem je, když se jeho prospěšné využívaní zvrtne a my se začneme plni obav trápit!

Strach se vymyká z podkontroly spoustě lidem a postupně umí zcela ovládnout jejich životy. Přitom poslední desetiletí ze všech stran slyšíme, že se máme nejlépe, jak jsme se kdy v naší historii měli. Proč se tedy pořád tolik lidí něčeho bojí a prožívají životy na věčném pozadí strachu a obav?

To máme strach z černých scénářů v budoucnosti, jako jsou strach ze samoty, strach o blízké, o zdraví, o finanční zabezpečení, strach z nedostatku pozornosti či lásky blízkých, strach z vlastní nedůležitosti, z neschopnosti čelit změnám, strach z pomluv, z neúspěchu, strach strach, strach… Všimli jste si, co mají všechny tyto obavy společného? Ano, je to budoucí čas jejich možného naplnění. Neboli TEĎ se nedějí, ale mysl nabízí obavy, že by se dít mohly!

Proč mysl nenabízí jinou možnost, než se často bát kdečeho? Proč se nevěnujeme tomu, co pěkného nám nabízí současnost, neovlivňujeme to, co máme ve svých rukou a neradujeme se z toho, co máme?  Ba ani to dokonce často nevidíme a nevnímáme! Proč si nepředstavujeme, že všechno bude v budoucnu v pořádku a to, co přijde, že dobře zvládneme?

Protože takto přemýšlet nás většinou nikdo nenaučil. Zato varování a upozorňování na budoucí možné katastrofy a nebezpečí, těch míváme vesměs plné dětství. Dávej pozor, ať nespadneš! Tam nechoď, mohlo by se ti něco stát! Když se nebudeš dobře učit, skončíš u lopaty! Jak se to chováš? Nikdo tě nebude mít rád! Dávej si pozor, abys jednou nezůstal sám! Však počkej, až budeš žít za své! Ty si snad myslíš, že peníze rostou na stromě! Jéje a že bychom ještě společně vymysleli spoustu dalších rodičovských „výchovných perel“, že? Doma to s námi vesměs mysleli dobře, ale dopad tohoto způsobu výchovy bohužel nemohl být jiný, než negativní. Později, kdy už s rodiči nejsme v tak úzkém kontaktu, jsme totiž již tak perfektně naučení tímto způsobem myslet, že si vystačíme se vylekat i sami.

 

Zdravý versus nezdravý strach

Strach je přitom své podstatě velmi prospěšnou emocí. Ten prapůvodní, tzv. dobrý, neboli také zdravý strach, nás chrání před reálnou hrozbou. Jeho úkolem je nasměrovat nás k zajištění si bezpečí. Na pomoc nám v tu chvíli  přispěchává i hormon adrenalin, který nás povzbuzuje ke zvýšené aktivitě. Po odvrácení skutečné hrozby má ale přirozeně nastat období klidu, kdy nebezpečí je zažehnáno a hladina adrenalinu může v těle přirozeně klesnout.  Nastává čas na obnovu zdravé funkce našich orgánů, jejichž část v době ohrožení utlumuje svou činnost, aby veškeré naše síly mohly být vrženy do naší záchrany.

Dnešní realita ale vypadá jinak.  Situací, kdy nám hrozí reálné nebezpečí, je naprosté minimum. V běžném životě se nám PRÁVĚ TEĎ většinou neděje nic hrozného, ale to my vůbec nevnímáme. Je přece třeba se bát toho, co by se dít mohlo! A tak se přesto, že nám většinou nikdo neusiluje o život, ani se nás nesnaží ulovit žádná dravá zvěř, nehrozí nám bezprostřední smrt hladem, blízcí nám nyní hromadně neumírají, nejdeme žebrotou, nevyhazuje nás právě nikdo z práce ani z bytu, ani partner si už nebalí kufr, nikdo nás právě neokrádá, ani teď nejsme středem posměchu, chováme, jako by se to dělo nebo jsme měli jistotu, že se to co nevidět dít začne. Navíc věříme jakési prapodivné představě, že začneme-li jednat v zajetí strachu, bude to pak lepší. A tak se bojíme a nikam to nevede. Lepší to není, což si většina lidí ve svých obavách  a z nich plynoucích opatření, ani nestíhá uvědomit, ale my se neumíme nebo nechceme přestat bát. 

A tak se strach stává chronickou součástí lidských životů. Pokud jej dlouhodobě neřešíme, začne se projevovat jako stres, deprese nebo úzkost. Naše orgány nedostávají šanci v klidu regenerovat a začínají nás trápit různé nemoci. Začíná kolotoč, který má svoje příčiny v naší mysli. 

 

STRACH Z REÁLNÉHO NEBEZPEČÍ, kterého už je dnes pramálo, a kterému jako jedinému lez úspěšně čelit, JSME VYMĚNILI ZA STRACH Z VLASTNÍCH PŘEDSTAV. A pokud přistoupíme na tento způsob myšlení, pak čím máme větší přístup k informacím a více toho tzv. víme, tím více se máme čeho bát. Aby ne! Není to ale jen past, do které jsme se nechali chytit? 

Na vině není okolní svět, ani velké množství informací či vědomostí, ale naše vlastní hlava, která v módu strachu operuje. Mohla by využívat všechny své znalosti a zkušenosti k hezkému životu a namísto toho je obrací ve formě strachu a obav proti nám. V dnešní době a v našich končinách srdce Evropy  nemusíme čelit příliš mnoha reálným hrozbám. Myšlenky na ohrožení jsme si ale namísto prožívání klidu a vyrovnaného ovlivňování přítomnosti, promítli do přicházející budoucnosti a v přítomnosti se jim snažíme čelit jednáním ve strachu v iluzi, že to pomůže. Zní do dost divně, že? Přímo nesmyslně!  Pojďme si uvědomit, že většina obav, o kterých přemýšlíme, nejen že není skutečných a teď se neděje, ale ani nikdy později se nenaplní. Strach si tvoříme především z našich představ a hrozby z nich plynoucí jsou pouze imaginárním, nikoli reálným nebezpečím.

My si totiž představujeme, že by se mohlo to či ono stát a bojíme se, aniž by se to zatím dělo! Jednoduše řečeno, utíkáme myšlením neustále do budoucnosti a v ní vidíme černé scénáře, kterým věříme a zabýváme se jimi, zatímco bezpečná a krásná přítomnost nám utíká mezi prsty.

Spousta lidí se mylně domnívá, že bezpečí si lze do budoucna zajistit velkou snahou a podchycením předpokládaných hrozeb v přítomnosti. Jejich mozek jim nabízí iluzi, že když teď něco udělají nebo vydrží, tak později to bude dobré, nastane kýžený klid. Že jaksi za léta či už i desetiletí této snahy nenastal, si při vší té práci bohužel nestihli všimnout. Vždy přijde zase něco dalšího a dalšího, o čemž nyní pouze nevíme, a proto se toho neobáváme a nemáme ani možnost to dostat v předstihu pod svoji kontrolu. Bát se a snažit se zajistit si klid v budoucnosti, se může snadno stát nekonečnou a nesmyslnou náplní života . Anebo si můžete říct dost. Takto nechci přemýšlet a žít! Vždyť to nikdy nekončí, ani to nevede ke klidu a spokojenosti.

Jak kůň pomáhá lidem zbavit se nezdravého strachu? 

Kůň je tvor, který je ve volné přírodě loven predátory. Na správném vyhodnocení reálného nebezpečí závisí jeho život. Proto jeho reakce musí být perfektní. Má totiž jenom jeden pokus, na rozdíl od šelem, které mohou zkoušet lovit v případě neúspěchu opakovaně. I když už dlouho koně žijí v blízkosti lidí a o jejich bezpečí je postaráno, tento miliony let vypěstovaný způsob přístupu k životu jim zůstal. A my z něj nyní můžeme mnoho těžit.

Kůň také perfektně ví, že na to, aby mohl správně vyhodnotit nebezpečí  a zachránit se, potřebuje v době, kdy mu nic reálného nehrozí, setrvávat v klidu. Pokud by fungoval  jako lidé, tak by neustále přemýšlel a uvažoval  o všem možném. Jeho mysl by byla plná úvah, co by se mu stát mohlo a jaké následky by to mohlo přinést, případně si vyčítat minulost. Byl by zahlcen natolik, že by nastupující  reálné nebezpečí nejspíš včas nezachytil a mohlo by jej to stát život.

Kůň proto velmi chytře reaguje jen na to, co se skutečně v přítomnosti děje. A pokud se nic neděje, tak nic neřeší a naplno si užívá svůj klid, hru, potravu, spánek, prostě přítomnost.  Je to obrovsky prospěšné umění, které dokáže naučit i nás, dáme-li mu šanci. Umění držet své myšlení v přítomnosti, protože jedině v ní je možné něco měnit, ovlivňovat nebo si užívat a cítit příjemné emoce. Vše ostatní nemá smysl, ale může nám to přítomnost naprosto zničit, jak se to mnohdy děje.

A tak se s koněm můžeme pomocí různých velmi jednoduchých cvičení, při kterých člověk pobývá na zemi vedle koně, dostat opět jen ke zdravému využívání emoce strachu a to nezdravé, chronické a trapičské, opustit. Kůň umí naučit užívat si tady a teď, žít v přítomnosti. Nabídne i vám svým chováním a přístupem vidět najednou možnosti, o kterých možná ani netušíte, že existují. Ano, souhlasím, chce to trochu práce, protože zvyk je železná košile a dlouhá léta nás rodiče i společnost učili nezdravému „co by kdyby“ se mohlo všechno stát. Varování, spřádání černých scénářů  a neustálá snaha něco předvídat a mít to pod kontrolou, strach obrovsky navyšuje. Většinou zcela nesmyslně. Opusťte svůj strach, který vás ničí a pojďte se naučit žít jednodušeji a především smysluplněji a radostněji. Žít v dobrém pocitu je přece normální!

Chcete zažít novou úroveň koučinku?

Napište mi nebo se rovnou objednejte.

Zpracovávám vaše osobní údaje. Jak údaje chráním »

Chci na koučink s koněm!

Zavolejte mi
Navštivte mě

Borůvková 20, Brno - Medlánky

Copyright © 2018 koucinkskonem.cz | Zásady ochrany osobních údajů